Co se hlavou honí ....

Poselství hor

1. 7. 2010 22:20

Měla jsem možnost minulých několik dní trávit v Nízkých Tatrách, odpočinout si od starostí všedních dní, od starostí pracovního procesu, od uspěchanosti, .... Bohu díky za ty krásné chvíle.

Hřebenové tůry s baťohem na zádech, výstupy, sestupy, ... V jedné písni se zpívá " .. na horách je čistej vzduch a ke slunci je blíž ..", chtěla jsem přistoupit i blíž ke Slunci, ale jak? Nedávno jsem si od Paulinek pořídila drobnou knížečku "S Bohem na cestách" a tak jsem ji přibalila do baťohu.

Vystoupily jsme z autobusu a vítr, který foukal, mocně ohýbal okolní stromy. Slunce svítilo, oblohou se proháněly bílé mraky a my stoupali ke hřebeni. Proč Ti lidé přede mnou jdou na stranu? Po chvíli jsem zjistila proč - vítr... Druhý den, mlha, déšť a vítr ... "KÚMÁ ADONAJ HOŠÍÉNÝ - povstaň Hospodine a zachraň mě" tato slova přišla sama na mou myls, zvedla jsem hlavu a nechala kapky stékat po tváři. Neměla jsem strach, věděla jsem, že On o mně ví, On ví proč jsem tady a teď.

Večer jsem otevřela onu malou knížečku s kapitolkou Poselství hor - Hory jsou náročné: "Stojí v ostrém kontrastu s naší změkčilou civilizací blahobytu. Kdo skutečně touží po setkání s nimi, nemůže je oklamat lanovkou a vyhlídkovou restaurací. Místo pohodlného lůžka karimatka, místo pokojového křesla bivakovací stan. K večerní idyle patří puchýře, a k východu slunce ranní chlad. hory si žádají tvůj pot a nestojí o deodoranty. To, co chceš mít s sebou, se musí vejít do batohu. Rozmary počasí se neřídí tvými plány a přáními a ledový vítr, jenž bičuje vrcholky, kašle na tvé pohodlí. Ano, hory jsou drsné, jsou nepohodlné.


Podobně se však vstupuje do Boží blízkosti. Bůh pravdy je vždy "nepohodlný". Ve vší své kráse a dobrotě vyžaduje i oběť a zřekniutí se sebe sama. Tolikrát jsme se snažili naklonit si "milého" Pána Boha, aby nám lehce a rychle dal vše, oč ho žádáme. Ale Bůh Bible je náročný."

Nedělní den byl jako vyšitý, blankytné nebe, výborná viditelnost a my měli namířeno na blízký vysoký kopec (Slaltin).

Při polední pauze na vrcholku čtu: Hory pokojně stojí: "Naše doba je zasažena neustálým pohybem. Hra, kterou den co den hrajeme, se jmenuje "Člověče, pospíchej!". Nestojíme v ose času , jsme smýkáni po obvodu překotného kolotoče. Chvátáme od okamžiku k okamžiku. Ztratili jsme smysl pro budoucnost a minulost, a především pro to, co je věčné.

Ale nad tímto zrychleným světem pokojně stojí hory. Mnohé se mění, ale hory ne. "Co bys rád, důležitý a stále rozčilený človíčku jednadvacátého století" ptá se hora. "Říčka, podél které kráčíš, si hloubila své koryto miliony let. kameny, o které zakopáváš, zažili dobu ledovou. Skalisko, které se tyčí nad tebou, je tisíckrát starší než celé lidstvo ...," zpívají si vrchy svou píseň o věčnosti. Svou věčnou majestátností odkazují na Toho, pro kterého je "tisíc let jako jeden den"."


Ne nebudu podrobně popisovat naši cestu a to, co jsme za těch několik dní zažili ... dalo by se to shrnout do několika slov: od každého trochu - vichr, mlha, déšť a studený vítr, slunce, vlahý letní vánek, rosa v trávě, horská bystřina, spoustu květeny na horských lukách, zpěv skřivanů, výhledy ... stejně jako být v Boží blízkosti někdy vyžaduje námahu a nepohodlí a jindy svítí slunce bez většího přičinění.

Na závěr dne mše sv. v kostelíku v Donovalech - právě jsme k večeru dorazili po téměř desetihodinové tůře, v předvečer sv. Petra a Pavla. - "Petr prostý rybář, Pavel učenec - oni nestáli proti sobě, oni se doplňovali a rostli v lásce. "Petře, miluješ mě? (=jseš ochotný za mě položit život?)" "Ano, Pane, mám Tě rád (=jako kamaráda)." Potřetí se Pán ptá: "Petře, miluješ mě? (=jako kamaráda?)" "Ano, Pane, mám Tě rád (=jako kamaráda?)." Pas mé ovce (však ty dorosteš do té lásky, že budeš ochotný položit za mě život)"

Pane pomoz mi růst, pomoz mi, povstaň Hospodine ...

Hospodine, díky za všechna stvoření, které jsem mohla potkat, díky za hory, které pokojně stojí, díky za rozmary počasí - za ledový vítr, díky Ti za drsné hory, díky za zdravé nohy, které mě mohly nosit po hřebenech hor, díky za sluch, který mi umožnil zaposlouchat se do ticha hor, do svištění větru, .....

Zobrazeno 897×

Komentáře

Andrea Hýblová (Neposeda)

To nás těší, že Poselství hor promlouvá...

LuAnZdi

promlouvá, obzvlášť tehdy, když člověk zažije opravdu různorodé počasí, které mu neporučí ... síla větru ho shodí na zem - padne na kolena ...

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio